Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vandalství, zákon a legální plochy

Většinou populace je však graffiti vnímáno jako vandalství a je možné ho postihovat na základě trestního zákona České republiky. Ten umožňoval autora nelegální graffiti obvinit za přestupek až trestný čin podle výše škody § 257 „poškozování cizí věci“; od novely zákona roku 2001 již vždy přímo podle § 257b za trestný čin, čímž se odlišuje tvrdším výchozím postihem od jiného vandalství.[16]

Autoři děl považují možné tresty uložené soudem za nutné riziko a dopadení policí jako motivaci k vyšší opatrnosti. To pak posiluje jejich postavení v subkultuře. Díky tomu je policie a stereotypní představitelé společnosti také předmětem jejich vzkazů a hrátek, nebo také přímo cílem (policejní služebny).

Jednou z uplatňovaných metod obrany státní správy a samosprávy je nulová tolerance a postavení graffiti na rovinu bežného destrukčního vandalství (např. Tony Blair ve Velké Británii), odměnu za dopadení autora. V Brně byl předmětem vtipů pouličních autorů nekompromisní primátor v letech 1988 až 2002 Petr Duchoň, který boj s graffiti subkulturou začlenil do svého politického programu a stal iniciátorem paragrafu & 257b novely trestního zákona v roce 2001, odmítl legální plochy.

Autoři graffiti etický problém cizího majetku nevnímají, nebo si připouštějí respekt k soukromému majetku. Ale skutečnost, že veřejný prostor je vyhrazený těm, kdo si ho legálně koupí (např. reklama) je pro ně nezvaný a nelegitimní. Přes prvotní snahu působit ilegálně, vyvíjí zástupci společnosti i subkultury snahu vyčlenit legální plochy, kde je možno se realizovat. Tyto plochy jsou pak užívány zpravidla jako tréningové, kde místní autoři píšou pod jinými pseudonymy.

Další možnou metodou obrany proti graffiti je jeho moderování; navázání spolupráce subkultury s vnějším světem, objednání autorů graffiti na výmalbu vybraných ploch, avšak s regulovaným obsahem. Dále vyčlenění míst pro jakoukoliv tvorbu (Praha, Zlín, Havířov, Moravská Třebová, Třebíč, Vsetín, Brno) Také radnice městských částí si někdy objednávají za cenu barev úpravu veřejných míst nahrazující nebo předcházející nelegální tvorbě, zpravidla se jedná o podchody pro pěší, roli prostředníka zastává občanská společnost. Neobvyklá není ani objednávka úpravy fasády prodejny soukromé firmy či rodinného domu.